Kdo nejde v životě, a ani nezkusí jít za svým opravdovým snem a vykonává práci (může se týkat i partnerského vztahu, výchovy v rodině), která je proti jeho vůli, nebaví ho a nenaplňuje, bude se mu to projevovat na jeho zdraví a psychice, ať chce nebo ne. Jeho emoce ho stejně budou nutit ke změně a zamyšlením se nad jeho životem. Doba, která nastává, nás všechny bude nutit zapřemýšlet nad naším životem. Děláte vše tak, jak chcete? Vykonáváte svoji vysněnou práci a děláte ji s radostí? Žijete v láskyplném šťastném a naplněném partnerském vztahu? Máte celkově život šťastný, bez starostí a jste s ním maximálně spokojeni? Je-li vaše odpověď záporná, co děláte proto, abyste byli šťastní ve všech směrech vašeho života? Cesta není vždy lehká a jednoduchá, ba naopak, u každého jinak trnitá. Každý má cestu jinou, ale věřte, že všichni máme stejný cíl. To hlavní je snažit se ho dosáhnout.

Kolik z vás ráno vstává do práce, která je pro vás rutinou, každodenním stresem a neradostí. Oddělá si těch svých pár hodin, sčítá na hodinách, kdy konečně odbije odchod domů, a s absolutním nenaplněním z dobře vykonané a radostné práce odchází „vyšťavený” domů, kde ho čeká jen úklid, povinnosti, domácnost a starosti s dětmi. Je vám tento příběh povědomý? A kde máte nějaké radosti? Smích, zábavu, koníčky, relax, romantiku, uvolněnost, přátele?
Jednou si posedět s přáteli na víno nestačí. Podívejte se na člověka, jak vypadá, jak na vás působí a co vyzařuje, když s nechutí dělá práci, která ho nebaví. Dle jeho slov musí, ale musí se také vzdát veškerých svých snů? Není to ztrhaný člověk s kruhy pod očima, bez energie, smutný, bez života? A podívejme se na člověka, který šel za svým snem, vydřel si svou cestu a dělá, co ho baví. To hned poznáte. Oči se mu lesknou a září nadšením, elánem, energií a vitalitou, často upravený, hezký člověk. Takový je to rozdíl. Kdyby existoval kouzelný dědeček a řekl by vám, že vám splní sen v podobě proměny vašeho života – jaký život byste chtěli žít? Co byste mu odpověděli? Jaký by byl?
KDO NEJDE ZA SVÝM SNEM, ZA SVÝM POSLÁNÍM OD VESMÍRU, BUDE NUCEN BÝT NEŠŤASTNÝ.
Každý má nějaké sny. Začněte na nich pracovat, sny jsou od toho, aby nám vytvořily základní představu, jak máme v realitě žít. Není náhodou, že stále více jsme unavení, ospalí, přetížení a protivní. Není to dáno jen věkem. Patří sem spousty mladých lidí. Nikdy nemůžete mít spoustu energie a chuti do života, když budete žít TO, co vás nebaví a nenaplňuje. Abyste podvědomě na tento šedý život na chvíli zapomněli, jdete se „omámit” a vytvořit umělou radost alkoholem, kdy na všechno dočasně zapomenete. Neboť máte na chvíli pocit, že je život veselejší, radostnější a takový světlejší. To je ale jen dočasné. Právě proto hodně lidí dnes pije alkohol. Opíjí se, aby utekli z reality pomocí alkoholu, kouřením, drogami a jinými omamnými látkami. Úniky z reality jsou různé. Někdo z ní utíká ve formě spánku či nemocí. Psychicky už to nezvládá, a tak si tělem podvědomě vyvolává nemoc, aby do ní mohl uniknout a schovat se. Schoulit se doma, aby mu nikdo neubližoval, jak lidé, tak celý svět. Někdo si vyvolává nevědomě starostmi únavu, aby mohl častěji spát, neboť ve spánku nemusí nic řešit a na nic myslet. Je to jediná doba, kdy na chvíli může hlavu a myšlenky se starostmi vypnout.
Dnešní mladí lidé mají veliký problém umět se pobavit a zasmát bez pomoci nějaké omamné látky. To je už pro vás informace, že byste se sebou měli něco udělat, nebo skončíte opravdu špatně. Je to únik do umělého světa, který ale neexistuje, ráno musíte stejně vstát a žít. Proto žijte svůj vysněný sen tak, abyste nemuseli nikam utíkat, ale naopak se na ten den těšit, protože budete dělat to, co vás baví a mít kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi. Pak nebudete k životu potřebovat žádné omamné látky. Je to podobné, jako když je člověk zamilovaný. Najednou nepotřebujete jíst, pít, spát, těšíte se na ráno, až vstanete a užijete si ten krásný den. I když venku prší, vše vidíte růžově, protože se tak cítíte. Mysl je veselá a je vám skvěle. Když se necítíme dobře, i svět vidíme tmavými barvami. Mysl je šedá, tíživá. Vše máme v sobě. Náš vnitřek se nám zmítá před očima. Už i vědci začínají pomalu přiznávat, že stres a špatná psychika narušuje imunitní systém, který pak už jen spustí koloběh nemocí. Ten, kdo drží hněv, stres a vztek v sobě, ten má automaticky sníženou imunitu.
Tohle je vaše léčba, tohle je nejlepší medicína, kterou si vy sami sobě můžete dát. Máte ji na dosah, jen na ni šáhnout, uchopit a nepustit.
ZKUSTE BÝT ZA VŠE VDĚČNÍ A TĚŠIT SE NA VŠE, ŽE VÁM NĚCO ZAJÍMAVÉHO PŘINESE
Žijme každou minutu tak, abychom měli na co vzpomínat, až budeme dědečkové a babičky, kteří budou sedět v houpacím křesle a promítat si celý život zpětně. Nezůstane vám nic jiného než jen vzpomínky, tak ať ty vzpomínky stojí za to. Přeci nechcete, abyste vzpomínali na to, jak jste byli uchvácení v práci a pak běželi na nákup. Kde jsou ty krásné vzpomínky, jak jste si život užívali a vychutnávali? Co budete vyprávět svým vnoučatům? Na co jste pyšní, že jste dokázali? Žijte tak, abyste dokázali vzpomínat s pýchou a s úsměvem na rtech na každý den, který jste kdy prožili.
Věřte hlavně sami sobě, a pak i ostatní začnou věřit vám. Věřte, že vše bude dobré, krásné, nejlepší. Prostě hlavně věřte! Zkuste to. To je základ všech uskutečněných snů a plánů. Žádný učený z nebe nespadl a nikdo neříká, že je to lehké. Nikdo to nezvládl změnit ze dne na den, je to učení, vývoj ale krůčkem po krůčku dojdete k cíli, který stojí za to. Náš život je jedno velké představení, a jen na nás je, jak se s danou rolí, která nám byla Vesmírem dána, popereme. Jak ji uchopíme a jak ji zahrajeme.
PROČ VÁM ALE NEJDE SE RADOVAT?
Je ale pravou, že někdy i když prožíváte radostné a krásně chvíle štěstí, máte pocit, že to „jde okolo vás” a máte pocit, že vám nejde se smát, nejde se radovat. Že se do toho musíte nutit. Připadáte si jako blázen. Mozek na vás křičí – proč se neraduješ, když je důvod? Ale duše je tak nějak „divně” svázaná a vám nejde se přetvařovat, a také se přetvařovat ani nechcete. Chcete tu radost opravdově přece cítit! Kde je příčina? Vždy když se takto budete cítit, že to známka toho, že na „vás doslova něco sedí”. Je to známka přilepené entity, duše či nějakého bloku. Je to pocit, jako když máte na sobě „přilepenou žvýkačku” po celém těle. Nejde to odlepit a přes ni to nejde prožít. Je tam „něco” co vám brání prožít tu radost. To „něco” je pak nutné odstranit, odlepit z vás abyste zase mohli vše pozitivní prožívat naplno. Řeknete kvalitnímu duchovnímu terapeutovi, který se tímto zabývá, aby se podíval na to, co vám brání se smát, proč vás bolí se smát, proč to nejde? On to z nás sundá a pak můžete žít zase jako předtím. Sundá to, odblokuje, odstraní ten těžký „mentální kožich”, co na vás sedí a brání vám v radosti. Často tam mohou být témata z minulosti, která se najednou otevřou a doslova vás paralyzují tak, že vám usmívat se přirozeně nejde, i kdybyste se stavěli na hlavu. Blok vás omámí, omotá si vás a ovládá.
A pamatujte, že největším pomocníkem, kterého máte, jste vždy jen vy sami. Kolem sebe máte spoustu rad a berliček, ale ten hlavní krok v životě je vždy jen a jen na vás. Stejně jako si za vás nikdo bolest neodtrpí, narodíte se a umřete také vždy už jen sami. Každý z nás, každá naše dušička má svůj samostatný úkol v tomto životě. Žádná nemá stejný, a tak si každý musíme projít určitou cestu, která patří jen nám. Každý máme sepsaný určitý scénář a je jen na nás, jak si ho odžijeme a jak se k němu postavíme.
Věřte v dobro a víru svou si pečlivě hlídejte a nenechte se nikdy nikým odradit. Jen ti, co se nikoho a ničeho nezalekli, jsou tam, kde chtěli být. Vymažte ze života strach a „žijte každou minutu tak, jako kdyby byla poslední, naplno!” To není klišé, ale hluboká a velká pravda. Kdo se to naučí, je šťastnější než ostatní. Je to duchovní zlato a ten nejlepší návod na život, jaký může být.